Reklama
 
Blog | Karel Vála

Co nám prozradil nález Ústavního soudu?

Zcela logicky, i s ohledem na otázku v nadpisu, se nebudu zabývat meritem nálezu Ústavního soudu, ale jeho kulisami, neboť právní otázky nejsou v tomto případě to, co je podstatné.

Ústavní soud svým nálezem v kauze tzv. zdanění církevních restitucí završil snahu jistých politických stran, hnutí a hráčů, očekávatelným nálezem. Výsledek šetření byl nejen předpokládatelný s ohledem na stále ještě existující nezávislost soudní moci v České republice, ale byl i všemi zainteresovanými stranami očekáván, a rozhodně není překvapením. Pokusím se shrnout kulisy této podivné hry o voliče. Jak jinak než jako hru o voliče se lze dívat na snahu „zdanit“ smluvně dohodnuté restituce, když všichni příčetní aktéři věděli již předem, že se jedná o snahu nejen nemorální, ale zejména ústavně nepřijatelnou? Podívejme se na celou kauzu „očima“ jednotlivých aktérů.

Politické hnutí ANO, bude líp

Politické uskupení s nevyčerpatelnou studnicí nápadů a triků finančně neomezeného PR prostě nemohlo církevní restituce nechat ležet ladem. Většinová obec jejich voličů je stejně tak ochotná nechat se vést jediným vůdcem, jako nenávistná vůči podobné hierarchii v katolické církvi, která je pro ně většinou symbolem všech církví. A tak jakékoli kroky, které vedou k ponížení „jejich nepřátel“ a ještě s vidinou zisku peněz, jakkoli pro ně nedostupných, je silným politickým afrodisiakem. Sám velký vůdce premiér Babiš se svými ministranty věděl od samého začátku, že návrhem na „zdanění“ církevních restitucí nic netratí, i když vše skončí očekávaným „neúspěchem“. Pro vládnoucí ANO byla akce nadmíru úspěšná – zajištění nezbytné podpory KSČ(M) pro spokojené vládnutí a ukojení tužeb elektorátu je faktickou výhrou. S právní prohrou se popasují jednoduchými hesly z dílny PR.

ČSSD

Zmírající politická strana, která si nechá líbit cokoli, co jí prodlouží život v nejvyšších patrech české politiky. Průnik jejich voličů s hnutím ANO, které jim fakticky odsálo politické preference a výsledky, staví ČSSD do pozice druhého v pořadí v závodě autokrosu. První na ně hází bahno, skrze které nikdo nic nevidí a nelze tedy prvního předjet, a tak jedinou strategií zůstává držet se toho gejzíru bláta, které jim ukazuje směr a cíl, na který sami nedohlédnou. S ohledem na akci „zdanění“ církevních restitucí platí pro ČSSD totéž, co pro ANO, jen je vše ušmudlané, s ještě ušmudlanějším PR.

KSČ(M)

Politická strana se zločinnou tradicí a ideologickým vymezením vůči čemukoli nemateriálnímu. Nechává sice od nepaměti své pohlaváry léčit v církevních lazaretech a špitálech, uvádět do politických funkcí v kulisách oslavné bohoslužby Te Deum a pohřbívat za zvuků Gregoriánských chorálů, ale to jim nebrání všechny nositele těchto nevědeckých přežitků likvidovat s tupou a radostnou krutostí jim vlastní. Pro tuto stranu a jejich věrné je otázka církevních restitucí nepříjemným mementem jejich zvěrstev, a tak museli udělat cokoli, aby neztratili svou „lidskou“ tvář, kterou nikdy neměli. Od samého začátku také věděli, že zdanění jakýchkoli restitucí je nezákonné, ale oni potřebují nepřítele na nejvyšší úrovni. Tím se logicky stal Ústavní soud, chránící Ústavu ve které, bohužel pro ně, už není vedoucí úloha komunistické strany zakotvena. Současná vyjádření o politickém rozhodování Ústavního soudu jsou jejich faktickým a původním ideologickým cílem.

SPD

Strana, kterou reprezentuje podivně střečkující osoba se soudně přiznaným titulem Pitomio. Účast této strany na „spravedlivém zdanění“ církevních restitucí je standardním postupem v boji o voliče. Co se líbí většině je třeba demagogicky multiplikovat a politicky zneužít. Ani sám Tomio Okamura nevěřil (alespoň doufám), že je něco podobného možné, ale za zviditelnění to stálo. Zejména, když on sám si tyká s prezidentem republiky.

Prezident republiky

Pro Miloše Zemana je nejdůležitější paragraf výkonu jeho mandátu dán samotnou Ústavou. Hlava třetí, Článek 54, odstavec 3.: Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.

Cokoli činí, činí tak, aby udržel u moci ANO, nepopudil KSČ(M) a udusil ČSSD. SPD používá jako krajón, kterým fluše po vybraných nekamarádech čínskou rýži. Jeho podpis pod zákonem okrádající okradené nebyl nic víc než ta trocha barviva daná do služeb jeho zlé vůle. V tomto případě bylo předpokládaným radostným faktem, že vše skončilo u opovrhovaného Ústavního soudu. Ústavní soud, který vlastně celý sestavil z jím jmenovaných soudců, kteří si toho dostatečně neváží, protože jsou nezávislí, je zároveň jeho nepřítelem, protože si momentálně nerozumí s jeho předsedou. Dá se tedy očekávat, že i tento nález Ústavního soudu bude jednou využit pro útok a urážku celé instituce, až přijde čas. Svého politického zisku se tedy dočkal i tento ústavní činitel, který již nemůže politicky prohrát, jak sám řekl po svém druhém zvolení do úřadu prezidenta republiky.

Senát a opoziční strany

Měl-li bych najít pozitivum na celé nechutné akci „zdanění“ církevních restitucí, pak lze říci, že senátoři ve své většině a opoziční politici dělali svou práci a dělali ji dobře. Mohli sice jednat jakkoli jinak, ale nejednali, a to i přes rizika spojená s jedinci z vlastních řad, kteří jsou živí jen ze svého zviditelňování, provokací a rozporuplných prohlášení. Jednali mravně a dle práva, a to opět začíná nebýt levné.

 

Co se tedy vlastně dělo v kauze „zdanění“ církevních restitucí a k čemu to bylo ? Jak jsem napsal v úvodu – byla to hra o voliče a jejich emoce. Nic víc, nic méně. Jen to stálo docela dost peněz, neboť obě komory Parlamentu ČR jednaly od samého počátku zbytečně a s vědomím, že výsledek jejich práce bude zrušen. Tyto peníze však příznivce vládní kliky nezajímají, protože nejsou vidět skrze divadlo kolem.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama