Reklama
 
Blog | Karel Vála

Lítosti se nedostává? A proč by mělo?

Je mnoho důvodů domnívat se, že současná společnost zhrubla, ztratila cit pro problémy druhých a stala se ve svých projevech agresivní. Proti tomuto však hovoří, že se lidé společně pohoršují nad týráním dětí, starých lidí a všech bezmocných stvoření. Společně litují oběti přírodních katastrof a zakládají sbírky na lékařskou pomoc lidem v nouzi. Přijímají se zákony chránící slabé a bránící humanismus.

Tak proč tak velká část společnosti nelituje nemocného stárnoucího muže, který je navíc jejich prezidentem republiky?

Není sporu o tom, že jednou z důležitých lidských vlastností je empatie neboli vcítění, porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné, ne-li přímo nezbytné, umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Zní to logicky ale není to snadné. Ochotu vcítit se do druhého člověka totiž ovlivňuje velmi podstatně chování onoho člověka vůči svému okolí. Jistě, slyším, jak zaznívá argument, že každý, tím spíše starý člověk, má právo na nedůtklivost, zejména, když je kolem něj tolik nevraživosti v médiích a mezi lidmi všech vrstev a postavení. Dostáváme se do slepé uličky hledání a uznání příčiny a důsledku, vzájemného utvrzování se ve svých předpojatostech a omlouvání vlastních postojů.

Je tedy vůbec šance na jakousi nápravu, či spíše uklidnění emocí, které, ať se nám to líbí nebo ne, ubližují všem bez rozdílu podílu na jejich vzniku? Šance je vždycky, ale lidé se nemění, a tak i jejich schémata jednání zůstávají neměnná. Existuje tzv. Zlaté pravidlo (viz souhrn zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlaté_pravidlo), které bývá označováno za pravidlo vzájemnosti v jednání mezi lidmi a které se opírá o celou historii a filozofické základy lidské existence. Bible, Kniha knih našeho evropského kulturního základu, sama obsahuje rad a doporučení nepočítaně a některá se stala zosobněním Zlatého pravidla, které mnozí znají, jako například:

 „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Lk 6, 31, srov. Mt 7, 12)

Ve Starém zákoně se však objevuje poněkud tvrdší výzva:

„Nebudeš ho litovat. Život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu.“ (Deuteronomium 19, 21)

Zamyslíme-li se nad oběma výroky, které existují v mnoha variacích, musíme si přiznat, že oba hovoří o tomtéž Zlatém pravidle. Jen ten Novozákonní vše staví do pozice empatické a humanistické, zatímco Starozákonní pohled je vyjádřením aktivně bojovným. Který z těchto postojů je spravedlivý, když se jimi vyjadřuje totéž? A co je vlastně spravedlnost v pojetí člověka? Ten jediný, který byl bez viny, skončil zde na Zemi neslavně a bylo-li před ním těžké být spravedlivým a zároveň empatickým, po něm to šlo paradoxně ještě hůře. Ti kteří se stali empatickými a humánními, stali se bezbrannými proti lidem zaštiťujícími se vyšší spravedlností, kterou s výhodou brali do svých rukou. Ta zkušenost je zapsána v našich DNA podstatně silněji než pokorná empatická humanita, ke které rozum moderního člověka velí směřovat.

A tak jakkoliv chci být empatickým a humanisticky jednajícím člověkem, nevidím jediný rozumný důvod litovat kohokoli, kdo si vybral cestu šíření nenávisti, zla, vendety, lží, života v područenství a mrzkého jednání. Takový člověk nezasluhuje lítost i kdyby to byl nemocemi sužovaný prezident republiky. Jediné, co zasluhuje je spravedlnost, která platí pro všechny bez rozdílu. Právě proto, že to je prezident republiky, který je navíc zdravý a silný.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama