Dnes hnutí ANO zahájilo kampaň do evropských voleb. Pro velmi zvědavé, ale hlavně otrlé, doporučuji ke shlédnutí vystoupení pana Babiše (viz https://www.idnes.cz/volby/evropsky-parlament/2019/ano-start-kampane-volby-evropsky-parlament.A190502_102544_volby_kop včetně shrnutí obsahu) Na tomto předvolebním brífinku Pan Babiš sděloval s dikcí Milouše Jakeše informace formou, za kterou se styděly snad i ty mikrofony, do kterých mluvil. To, čemu jsme se kdysi smáli, nám dnes přijde jako seriózní politický projev? Obávám se, že ano (s malými písmenky). Myslím si totiž, že podobně jako tehdy, i dnes se projevu ve stylu infantilního ústředního lidumila směje stejná, dnes však menšinová, část populace. A podobně jako tenkrát, existuje velká část občanstva (asi jedna třetina), která se utvrzuje, že život pod stranickým vedením je pro ně to pravé, co potřebují a chtějí. Dnes k tomu jako bonus získali ještě možnost svobodné volby.
Schéma myšlení a jednání lidí se nedá změnit žádnou revolucí, natož sametovou. Základy, na kterých dnes stavíme své politické postoje, se totiž vyvíjely mnoho století, a každý národ si taková schémata do jisté míry hýčká, jako svoji identitu. Proto potřebujeme mocnáře, ke kterému upínáme své naděje. Proto se, sice brblajíce, rádi hrbíme pod vedením kohokoli, kdo z nás sejme zodpovědnost. Proto vyháníme ty, kteří si troufnou varovat před pohodlím života sluhy, do kaváren, a ještě si na ně ukazujeme přes kavárenské okno, které nám vrchnost řádně vyčistila. Proto nám stačí plný žaludek, a je nám jedno, čím jsme si ho zaplnili. Proč? Protože myšlení naprostou většinu populace bolí víc, než vyražený zub.
Panu Babišovi se nedá upřít, že ví, co chce, ví, jak toho dosáhnout a má zdroje, kterými svůj plán může financovat. Jeho motivace je živena nevyčerpatelnou studnicí lásky k moci a jistotou zisku. Zisku ČR. Do karet mu hraje i technologický pokrok dostupný všem. Každý má svůj svět skvěle organizovaný, a hlavně dennodenně vylepšovaný, na zdech Facebooku. Téměř nikdo si dnes nekoupí ani zubní kartáček, aby se v kruhu svých „nejbližších“ přátel nejprve nedobral všech doporučení, a pak i pochvaly za „svou“ volbu. Ti, kteří si dovolí jiný názor, jsou z nástěnek odstraněni tak snadno, jak snadno jsou odstraňovány pochybnosti o sobě samém.
A tak panu Babišovi (dosud se soudícímu o Burešovo agentství), bývalému obchodníku zahraničního obchodu a profesionálnímu podnikateli, stačí jen investovat do svého politického byznysu peníze z jiných aktivit. Sestavit si tým poslušných, výjimečně placených sluhů, není nic, co by skutečně neuměl. V tom je profesionál, dnes už placený námi všemi. Proč by nám tedy nemohl ukázat, jak jsme skvělí pod jeho vedením? A že ví, jak na to, o tom nebudiž pochyb. Konečně naplňuje svou sice nesmyslnou, ale zato asi jedinou pravdivou floskuli: „Řídit stát jako firmu“. Firmu, která mu sice ještě nepatří celá, ale i v rozšiřování svého impéria proti vůli partnerů je Andrej Babiš zkušený jako málokdo.
Stydíme si přiznat, že jsme si svého „Andyho“ stvořili. Naším způsobem života a myšlením, naším pohrdáním skutečnými elitami, naší ohebností i přes překážející pivní pupky. Ale hlavně naší radostí z toho, že jiní se mohou mít hůře. Opravdu se stydíme, byť jen na okamžik, pravdivě se na sebe podívat, bez věčných výmluv, že za to špatné, co v zrcadle vidíme, mohou jiní? Je to naše volba? Tak je to naše ANO.
PS: Pro velmi otrlé doporučuji shlédnout přípravy na divadelní frašku, ve které také, a radostně, hrajeme: https://twitter.com/i/status/1123859669624152066
