Slyším, čtu a sám se ozývám s kritikou projevu premiéra České republiky ke svému národu (zde). Považuji vystoupení pana Babiše za nevěrohodné a, bez ohledu na pokus o smířlivý text, velmi hloupé vystoupení. Kritizuji a slyším na svou kritiku výzvu – tak co bys řekl ty? Tak jsem si to zkusil a představil si, že jsem Babiš…
Vážení spoluobčané,
Hovořím k Vám za situace, která je natolik nová a dříve těžko představitelná, že jen obtížně hledám slova a způsob, jak Vás oslovit.
Začnu proto omluvou. Naše vláda postavená na mých dřívějších slibech věřila, že do příštích voleb vydržíme bez zásadních otřesů plynoucích ze zpomalující ekonomiky a pak snad dostaneme ještě jednu šanci a najdeme i odvahu na opravu chyb. Život nám však ukázal naši malost a já, spokojen sám se sebou, zapomněl na své předchozí zkušenosti, a soustředil se na obranu mých střetů zájmů. Celosvětová pandemie odhalila nepřipravenost naší vlády, což jsme si bohužel nedokázali před dvěma měsíci připustit. Jen díky šoku z vývoje onemocnění COVID-19 v Itálii jsme se na poslední chvíli probudili a přinutili se jednat. Přesto jsme opět začali chybovat, protože jsem si pletl politiku s marketingovým soubojem.
Přes všechna tato pochybení se nám však přeci jenom podařilo živelnou situaci relativně včas a za pomoci tvrdých restrikcí ubrzdit a dostat pod zatím účinnou kontrolu. Opět se sice vláda pod mým necitlivým vedením dostávala do krizí a problémů, ale nakonec jsme chod věcí začali obracet k lepšímu, a to i díky poněkud sporným politickým krokům v jednání s Čínou, což ponížilo naši národní suverenitu a hrdost. Za to se stydím a upřímně omlouvám. Skutečným naším cílem bylo opravdu na poslední chvíli pomoci České republice vybřednout z problémů, které jsme způsobili, což se naštěstí podařilo.
Domnívám se, a jsem o tom přesvědčen, že si již mohu dovolit věřit, že katastrofický scénář nám nehrozí. Na tomto pozitivním výsledku jste se, vážení spoluobčané, aktivně podíleli právě Vy, což mě, i celou vládu, ale hlavně Vás, fakticky zachránilo od nesmírného neštěstí, které jsme skoro způsobili. Proto Vám všem velmi děkuji za Vaše občanské postoje. Na prvním místě, a zejména, musím poděkovat všem lékařům zdravotníkům, zdravotnickému personálu, hasičům, policistům, celníkům, všem bezejmenným hrdinům a dobrovolníkům. Vím, že mě oprávněně kritizujete za aroganci, chaotické řízení a sporné kvality spolupracovníků, které si vybírám. Pochopil jsem, že je na čase opravdu přiznat své vlastní limity a prosím Vás o pomoc v dokončení společného boje s nemocí, kterou můžeme porazit a, jako společnost, přežít.
Za vaši loajalitu a pomoc, o kterou Vás upřímně žádám, Vám slibuji, že po jistotě zvládnutí pandemie podá celá vláda demisi. Žádám Vás a prosím nyní však o toleranci a opozici o spolupráci. Změny ve vládě a strukturách řízení státu by nyní opravdu ničemu neprospěly, a proto se zavazuji, že svůj slib s demisí dodržím, jakmile se podaří zvládnout současná krize a veškeré funkce státu budou obnoveny do stabilního stavu.
Dlouho jsem zvažoval, jestli toto přiznání vlastního selhání nebude chybou, ale Váš občanský přístup a ochota pomáhat mě přesvědčily, že se musím alespoň jednou v životě zachovat čestně a jednat s Vámi na rovinu. Mnoho jsem toho nalhal a nasliboval, ale v jednom jsem se nespletl – jsme země šikovných a obětavých lidí, kterou bohužel řídí nemehla. Sami však vidíte, že nakonec i ta nemehla dokážou, s Vaší obětavou pomocí, provést zemi krizí a slibuji, že i předat vládu opravdu schopným v příštích volbách.
Děkuji Vám za trpělivost a pomoc.
Spolu to dokážeme.
