Krizový management je profese. A protože se dá každá profese naučit, zdá se vcelku logické, že i krizové řízení je naučitelné. Nepříjemnou skutečností však je, že trénování postupů v kritické situaci lze různě nasimulovat, ale nikdy nelze předvídat všechny okolnosti. Teprve zkušenostmi se z dostatečně vzdělaných a nadaných lidí stanou odborníci. Ale až s využitím nadání a ochoty učit se všemu novému, přes pocit uspokojení z dosažených znalostí, se z odporníků stanou specialisté. Výhodou specialistů je právě specializace. Ale specializace omezuje univerzalitu.
Vedoucí krizového týmu je velmi specifická specializace. Předpokládá potlačení vlastního ega s ohledem na porozumění detailům, ale zároveň vyžaduje značné sebevědomí a schopnost podporovat v týmu sebejistotu každého jednotlivce. Vyžaduje porozumění druhým, ale také autoritu, která přirozeně ospravedlní značnou dávku nutné bezohlednosti při rozhodování o druhých a jejich osudech. Vyžaduje citlivé a lidské vystupování, ale také asertivní a tvrdé rozhodování bez emoční zátěže. Vyžaduje schopnost analyticky chladně posoudit situaci, ale také využít kreativity a představivosti pro šanci nalézat nová a neortodoxní řešení. Krizový management se celkem široce vyučuje, ale nelze si myslet, že je schopen se ho každý naučit.
Řekl bych, že skvělým příkladem krizového řízení týmu specialistů, jakkoli umělým a umělecky pojatým, je film „Liga gentlemanů“ (The League of Gentlemen, Velká Británie, 1960) Promíjím mu i jistou rozvleklost, vždyť je mu o dva roky více než mně, a tak na to má i tak trochu nárok. Celý vtip zápletky spočívá ve schopnosti dát dohromady výběr specialistů člověkem, který sám není specialistou v ničem jiném než dát ty lidi dohromady. Mám ten snímek rád pro typický anglický humor a množství jemných narážek na „jednoduchost“ člověka. A navíc to dobře dopadne, protože zločin se nepodaří…
Ale, a to hlavně, tento film pomáhá pochopit, co prozrazuje obyčejného zločince, jakkoli ve službách státu:
- Neschopnost oddělit soukromé od veřejného, protože má patologickou touhu vlastnit
- Neschopnost delegovat pravomoci, protože by musel strpět názor jiných
- Neschopnost být příkladem, protože svou moc postavil na porušování pravidel
- Neschopnost sdělit svůj názor, protože neví, který jemu osobně přinese největší profit
- Neschopnost vysvětlit své postoje, protože ukradeným nápadům nerozumí
- Neschopnost přiznat si chybu, protože chyby dělají pouze druzí
- Neschopnost motivovat druhé, protože s mírou korupce roste i náročnost korumpovaných
- Neschopnost porozumět problému, protože problémy neřeší, ale sám aktivně vytváří
- Neschopnost jednat čestně, protože čest si nemůže koupit
- … lze doplnit téměř cokoli, co premiér činí, a nazvat to neschopností
Sepsat text s výčtem neschopností pana Babiše, kariérního podvodníka, který se přes nouzi druhých stal jejich majitelem, a tak vybudoval své impérium, není mým cílem. Nechci ani šířit špatnou náladu, kterou při pohledu na kroky vlády stejně nikdo nemůže mít dobrou.
Otázka, co chci vlastně sdělit, napadne zřejmě každého, dočetl-li až sem. Budu stručný ve výčtu toho, co zaměstnává mou mysl:
- Bezradnost jednoho každého občana České republiky nikoho neopravňuje tuto situaci zneužívat ke svému prospěchu, a to ani premiéra ve stavu nouze.
- Je třeba si jasně uvědomit, že v krizi je nutná kázeň, ale nikoli slepá poslušnost, která kohokoli ohrožuje na právech a zdraví.
- Mlčet a táhnout za jeden provaz vyžaduje jistotu, že se držíme toho správného provazu a víme kam táhnout. Babiš nám provaz nabízí, ale na naší straně je oprátka a na jeho straně jistota síly. Tváří se sice, že stojí na naší straně, ale provaz, za který táhneme, je přehozen přes trám a my stojíme na stoličce jeho lží.
Máme-li skutečně fungující krizové vedení země nechám na posouzení každého člověka. Jen si dovolím nabídnout svou představu o hodnocení:
Úspěšný krizový manažer se pozná nikoli dle jeho úspěchů, ale dle minimalizace škod, které za jeho vedení zaplatí společnost.
