V posledních dnech se těší pojmy „lidský faktor“ a „politická odpovědnost“ velké popularitě, bohužel však také ve spojitosti s nehodami, které měly i oběti na životech. Jako „vytknutý před závorku“ se pro tato sousloví jeví pan ministr et ministr a vicepremiér Karel Havlíček. Ale nikoli sám! Dokonce nikoli hlavní.
Nebudu „trasovat“ nehody na českých železnicích, protože mě opravdu zásadně zajímá jen ta souvislost mezi selháním lidského faktoru a politickou odpovědností, ale hlavně čí jsou to selhání a odpovědnost. Vždyť jsou to, v pojetí současné vlády, nedělitelné a přímo související atributy. Dovolím si tvrdit, že ČD patří velmi hořká „zásluha“ za otřes, díky kterému se hroutí domečky z karet. Já vím, ten otřes není chybou systému, ale selháním lidského faktoru, a to opakovaně. Opravdu, pane půlministře?
Omlouvám se předem za velmi nekorektní a zjednodušující názor, ale copak celá vláda ANO není jen kaleidoskopem soustavných selhávání lidského faktoru? Jak může být vláda sestavena z nakoupených přefouknutých balonků od kolotočáře s uřvanou reklamou na skvělou zábavu? Mám pro tento odsudek sice opět zjednodušující, ale dle mého soudu logické vysvětlení. Státní systém a jeho řízení je neuvěřitelně setrvačné těleso, které, když jde vše normálně, potřebuje od svých ministryň a ministrů spíše klid na práci, pokud možno bez operativních experimentů. A tak se nám hodí ministerští lodivodi více milí a hodně ukecaní, ale hlavně poslušní a poslušnost vyžadující. Podle čilosti a kadence slov je přidělen počet kormidel a pak už jen stačí, aby se zpívalo dle správných not a plulo po větru. Do první ztráty kontroly nad konvojem.
V momentě prvních problémů nastupuje zákonitě chaos a podcenění rizik jinak spolehlivě běžícího správního mechanismu, který sice skřípe a úpí, ale jede tak trochu sám. A právě tehdy bych prvně začal připomínat politickou odpovědnost, která se hodila v době prezentace úspěchů téhož samochodu, ale velmi tiše mizí při kritické situaci. Lidský faktor se projeví hned vzápětí. Ani ministryně a ministři, ale hlavně jejich premiér nevidí problémy. Nastupuje souputník chaosu, kterým je další selhávání lidského faktoru, kdy přes sebechválu a velikášství nemají ministryně a ministři vůbec představu, jak se zachovat v případě skutečného problému, a ne takového, který si vymyslí a předem vyřeší. Politická odpovědnost je míjí, protože jsou volení a držení u moci jiným lidským faktorem, a jejich morálně volní vlastnosti pocit odpovědnosti, a to jakékoli, vylučují.
Na konkrétním případě pana jinak všehoschopného multiministra Karla Havlíčka je vidět, že jeho selhání lidského faktoru, totiž rozhodnutí přijmout trvale vedení dvou ministerstev, je chybou velmi starou, ale s dobrou kondicí, protože ho doběhla. Moudrý a zkušený muž, nejlepší z ministrů, netušil, že mu půlka sebe sama bude chybět v momentě, kdy nastanou potíže vyžadující osobní přítomnost a nedělitelný čas? Ale za to už nese politickou odpovědnost, protože ti z náhodou nepostiženého druhého ministerstva za nic nemohou a jen se modlí, aby nedej Bože neudeřilo také u nich.
Asi neudělám překvapující závěr. Jsem přesvědčen, že nejvyšší politickou odpovědnost za vše, co se v ČR děje od března 2020, a tedy konce plánu na bude líp, má premiér Babiš. On si sestavil vládu z podivně fotogenických loutek, které mají jediný úkol. Zpívat a klidně i výt dle správných not a plout po větru veřejného mínění svého elektorátu.
Selhání lidského faktoru ve společnosti je absence osobní odpovědnosti u jednotlivců.
