„Musíte mě buď odvolat, nebo… zkuste nás porazit ve svobodných demokratických volbách! A potom to bude jasný! Takže jinak, než na základě většiny našich občanů, se mě prostě nezbavíte.“ (dovolil jsem si mírně upravit výslovnost, aby citát nepůsobil jako parodie)
To říká Andrej Babiš z pozice premiéra, který zásadně mění nikoli politiku, ale způsob jednání. V tom prohlášení není jen arogance, je v něm jistota manažera, který má jediný plán – přivlastnit si Českou republiku, jako výhodnou akvizici.
U ministerského předsedy Vlády ČR, se jedná nejen o střet zájmů, díky možnostem vyplývajících z politické funkce, vůči vlastním zájmům. Myšlení tohoto člověka mění politiku na byznys, tedy něco, co lze marketingově (vy)řešit.
Co nám vlastně říká „náš“ pan premiér, když radí (zjednodušeně) ‘Porazte mě ve volbách, když to dokážete!‘?
Říká nám, že má dostatek prostředků a vlivu na svůj byznys. Že je schopen kdykoli svou výhru obhájit, protože on si svůj „politický“ projekt nehájí, ale kupuje. Zajišťuje si tak fakticky moc, která mu dále dává vliv a prostředky, které mu dále zajistí moc… Kruh se uzavírá právě tam, kde začíná, a to na penězích, a vlastně se stává spirálou.
Byznys pana trestně stíhaného premiéra Babiše se dá rozdělit na dva, jak se často a s oblibou říká, pilíře:
- První je nakoupení si většiny voličů za sliby. Formou přísně obchodně motivovaného „programu“, který programem není, jen manipuluje s masou, kterou potřebuje.
- Druhý je „spolupráce“ s „partnery“, kteří jsou zároveň také politickými soupeři. Ty je nutno ovládnout a využít, s cílem získat na svoji stranu jejich voliče. Žádná z politických stran, která bude spolupracovat s premiérem Babišem, si nemůže být jista svojí budoucností právě z tohoto důvodu. Veškeré výsledky práce budou totiž nakonec jednoznačně prodány jako výsledky „politiky“ hnutí ANO, a jako výsledky „práce“ premiéra Babiše – jediného a nejlepšího ze všech ANO lidí.
Volby, jako demokratická soutěž, založená na politickém programu, je fakticky nahrazena obchodní strategií pro zajištění potřebných hlasů. Program není důležitý, důležité je, jak je vysvětlen, lépe řečeno vnucen, vybraným cílovým skupinám občanů – voličů. Pikantní na celé věci je, že tato strategie vlastně vychází z teze Milouše Jakeše, který měl také „svoji“ firmu, KSČ, ve které praví, že je třeba pochopit co lidé chtějí, a to jim dát. Andrej Babiš může dát prakticky cokoli, a to těm, často však pouze těm, kteří mu to vrátí svými hlasy.
V jedné věci má pan Babiš pravdu – není politik a nemá ani k politice předpoklady. Ale není pravda, jak obvykle také tvrdí, že byl politiky stvořen. Jeho vstup do politiky je ryzím obchodním tahem, který reaguje na „díru na trhu“ vládnutí: Vládnout lze docela dobře bez politiky, která vládnutí jen zdržuje. Tedy řídit stát jako firmu. A jeho firma ANO přináší zisk těm, kteří ve firmě pracují, a firmě i jim se vyplácí, aby v té firmě pracovali. S trochou nadsázky lze říci, že pan Babiš má skutečně dlouhodobě fungující plán – nahradit politiku politickým byznysem.
Ani staří političtí podvodníci, pánové Klaus a Zeman, nedokázali to, co pan Babiš. Totiž udělat z politiky „čistý“ obchod s emocemi a sliby, přísně vedený a cílený na nejširší ovladatelnou skupinu obyvatelstva. Pověstná opoziční smlouva byla sice podvod, ale stále „jenom“ podvod politický.
To, co dnes předvádí pan Babiš, je však podvod obchodní. Je to „Smlouva o dodávce štěstí a spokojenosti na klíč“. Projekt, ke kterému je lidí potřeba jen jednou za čtyři roky, kdy v akci „Black Friday“ dostanou odměnu, či slevu, která se dává za klid na práci a víru v Bosse Babiše. Za tu slevu, bude-li dál s ochotou, vesele a většinově přijímána, ale zaplatíme všichni ztrátou sebeúcty a respektu k druhým.
