Demonstrace se stávají pravidelným koloritem České republiky, čehož si všímá i renomovaný zahraniční tisk. Se stejnou pravidelností se čeští nejvyšší státní představitelé a dotčení ministři nechávají slyšet, jak je takové aktivity zpovykaného davu (vypůjčeno odjinud, ale sem se to hodí) nechávají ledově klidnými, neboť v současném ekonomickém rozkvětu se, dle jejich vnímání, jedná spíše o kratochvíli než o pozoruhodnou společenskou aktivitu. Ostatně demokracie se nikdo nenají a podstatné pro další rozkvět impéria je klid na práci. A po práci legraci – proto se lidé sjíždějí na pražské Václavské náměstí. Na koncerty, a tak podobně…
Ve svobodných volbách vybraní jedinci však začínají hrát zvláštní hru ne nepodobnou papalášským praktikám před rokem 1989. Vybrali jste si nás? Vybrali. Slíbili jsme vám všechno? Slíbili. Tak nás nechte v klidu pracovat, abychom vám příště mohli slíbit ještě víc. To všeliké házení špíny na svobodně zvolené lháře a špinavce je přeci zcela nedemokratické. Copak se někdo před volbami tajil tím, že je podezřelým ze spáchání podvodů, a že lže i když spí? Netajil! Slibovali bývalí agenti StB snad někomu, že na své dřívější kamarády a oblíbené praktiky zapomenou a zatratí je? Neslibovali. Neříkal snad z vůle lidu čerstvě zvolený prezident republiky „shut up“, jako vzkaz svému lidu, který se odvážil ho nevolit? Říkal! Ale v radosti z malosti, a viděno jeho optikou, tomu bylo demokraticky tleskáno a nedemokraticky spíláno.
Představme si, na malý okamžik, že si lidé ve svobodných a tajných volbách sice vybrali ne zcela ideální osobnosti do svého čela, ale ty se pod tíhou zodpovědnosti změnily na skutečně osvícené vůdce svého lidu, kteří dnes s demokratickými zásadami uléhají i vstávají se snahou odčinit své dřívější poklesky, které činili z nedbalosti a lehkomyslnosti. Opak je však pravdou. Pro svoji schopnost lhát a podvádět byli zvoleni těmi, kteří povýšili příslib bezstarostné existence nad svobodu rozhodovat o sobě samém. Vládnou-li však šíbři s pravdou někomu, je poněkud nepříjemným vedlejším efektem nutnost kontroly nad oficiální pravdou. A k tomu se prostředí svobodného projevu prostě nehodí, protože se nedá uhlídat kdejaký zběhlý student, který nad to přemýšlí o takových hloupostech jakými jsou demokratické principy ve výkonu státní moci, vláda a rovnost práva, či dokonce pravda a respekt k jejímu prosazování, i kdyby se to nelíbilo těm nejmocnějším.
A jaké že nám to dává rady prezident republiky? Před dvěma dny, 9. 6. 2019, pan Zeman sdělil svůj pohled na současné demonstrace rozhlasové stanici Frekvence 1 (zpráva viz např. zde: http://irozhl.as/6el), kde si se svou typickou bohorovností neodpustil vysvětlení, že jediná demonstrace na Letné, která měla smysl, byla ta v roce 1989. Tedy zřejmě ta, které se zúčastnil on. Proto také radí panu premiérovi ty současné demonstrace ignorovat. A tady bych si dovolil najít onu pověstnou radu děda Vševěda.
Ani v roce 1989 nebyla demonstrace na Letné, 25. 11. 1989, tím konečným zlomovým okamžikem, třebaže byla jistým vrcholem pražských a celonárodních demonstrací. Jasně však sdělila lidem, že pro další důrazné přinucení tehdejší diktátorské vlády k jednání je třeba ukázat míru jednoty, kterou nelze prostě ignorovat. Tím důkazem pak byla Generální stávka 27. 11. 1989. Domnívám se tedy, že rada pana prezidenta je jasná. Dokud se bude „čučkařit“ jen po demonstracích, lze vše v klidu ignorovat a s velkou dávkou hlouposti i zesměšňovat, jak činí jeho hradní mluvítko. Je třeba sáhnout mocným na jistoty, a tou je ekonomika, která běží tak nějak bez jejich přičinění, někdy i navzdory jejich finančním machinacím. Generální stávka může pokazit dokonce i skvělý PR obraz Babišových snů.
Je to skoro měsíc, 14. 5. 2019, kdy jsem napsal do tohoto prostoru blog „Proč nefungují demonstrace?“. Dnes si dovolím opravu – začínají fungovat, protože mocní se bojí, a jejich strach k nám proniká ve stále méně kontrolovaných reakcích, či nechtěných radách.
