Jak dalece jsou volby v současném demokratickém světě, tak jak ho známe z naší současnosti a potažmo z EU a dalších zemí, skutečně svobodné? Nikoli z hlediska svobodné a tajné volby voličů, to jsou pouze nezbytné organizační podmínky, ale z hlediska informací, které takové volbě předcházejí. Ty totiž vedou voliče přímo, či nepřímo, k jejich rozhodnutí. Je to politický marketing a metody jsou ne nepodobné metodám tak zvaných šmejdů prodávajících cokoli na čem se dá vydělat alespoň tradiční desetinásobek.
Domnívám se, že už samotná svoboda rozhodování je velmi diskutabilní právě v oblasti, jakou je politika. Neschopnost člověka rozhodnout se pod tlakem cílené reklamy racionálně a bez emocí je výrazně větší než schopnost pochopit důsledky takového rozhodnutí. Dovolím si tvrdit, že s ohledem na profesionální marketingové přístupy a cílené zaměření kampaní na podvědomé pudy rozhodující části voličů, téměř neexistuje jiné než emotivní rozhodování v tak pragmatické věci, jakou je volba našich zastupitelů. Lze říci, že volební kampaně jsou postaveny na vytváření a zesilování zásadních lidských emocí – strachu a pocitu nejistoty z budoucnosti. Přidá-li se k tomu cíleně podporovaná nenávist vůči čemukoli cizímu a vytváření pocitu, že není třeba přemýšlet, když to za svůj lid dělají (vy)volení spasitelé, je svoboda snadno směnitelná za poznanou nutnost. Nevyhrávají ani nejlepší, ani pracovně nejschopnější, a už vůbec ne nejvíce morální kandidáti. Vyhrávají ti, kteří se nejméně červenají, když lžou. Vítězí strany a hnutí sebejistě arogantní v jednoduchosti svých lží, s neomezenou asertivitou vůči pravdě, ale hlavně s dostatkem finančních prostředků, za které si dokážou zaplatit ty nejvíce zkušené manipulátory vyjukaného davu.
Nakonec tak celá společnost žije v realitě, která odpovídá většinové skladbě priorit, názorů, emocí a kulturního rozhledu vítězné většiny. Jenže ta je cíleně vmanipulována do své volby. Ti, kdo manipulují míněním voličů jen využívají mnohokrát vyzkoušené marketingové postupy uplatňované v obchodních kampaních. Cílem přeci nikdy není složitě vymýšlet, a ještě složitěji nabízet nejlepší produkt, ale vyrábět a prodat to, co koupí většina, a za takovou cenu, aby zisk prodávajícího byl co největší.
Očekává snad někdo, že po obrovských investicích do volební kampaně a po vyjádřeních kandidujících podvodníků hraničících se ztrátou sebeúcty budou zvolení zástupci celí šťastní sloužit svým voličům? Jak by se jim asi vrátily investované prostředky do kampaně, kdyby nyní začali pracovat na odstranění toho, co jim zaplatí vynaložené náklady? Pouze lhaní, sliby a korupce zajišťují v krátkodobém horizontu volebního období návratnost.
Specifickou a nutnou součástí jednání současné vládnoucí koalice je využití čehokoli pro získání času potřebného pro čekání na zázrak, který svým společenským dopadem zastíní neschopnost dosud vládnoucích nemehel. A takový vytoužený „zázrak“ nyní prožíváme – COVID-19. Napadlo by někoho letos v únoru, že narůstající problémy rozpočtu drancovaného hnutím ANO, s podporou pohrobků socialistických jistot, budou překryty a doslova spláchnuty celosvětovou krizí? Nikdo a nikdy už nebude schopen dokázat, z jakého důvodu se horentní státní dluh stává skoro oslavovanou šancí na rozkvět založený na blábolu o proinvestování se z krize. Koronavirus se řízením osudu stal tou největší čínskou investicí v České republice, kterou si však zaplatíme i s úroky. Čínský virus je požehnáním pro Babišovu autokracii, která dostala do ruky nástroj na využití globálního strachu. Říká se, že štěstí přeje připraveným. Babiš je pro svou diktaturu připraven skvěle – bývalý agent StB se svými spolu-agenty jen oprášili metody manipulace a zastrašování. A čínský virus se stal spolupracovníkem doslova ze stejné líhně.
Pro vládní koalici, která svou většinu pravidelně opírá o zločinnou ideologii komunismu a soběstačného nacionalismu, nastává čas blahobytu. Ještě před rokem se museli třást, že se jejich likvidace státních financí provalí před parlamentními volbami v roce 2021, ale dnes jsou téměř za spasitele, kteří okázale rozdávají z dluhu, který prý cele zavinila pandemie. Na kritiku, že vláda situaci nezvládá, je snadné reagovat s důrazem na „tisíce mrtvých“, které přece zachránili. Rozhodná většina PSP ČR a Hradní kohorta jsou v extázi z neprůstřelnosti vlastního parazitismu na legálním zneužití demokracie. A udržet tento stav lze snadno tím, na čem vyrostli – dalšími podvody a sliby. Nyní dokonce s nekontrolovatelným rozpočtem postaveným na slibech, jejichž realizace je paradoxně nežádoucí. Slib „bude líp“ totiž funguje jen v čase budoucím.
Předem schválený půlbilionový schodek má kouzlo, které se Babiš teprve chystá využít. Je téměř nereálné takové peníze smysluplně proinvestovat v tak krátkém čase, který zbývá do konce roku. I když se doslova prožere značná část z těchto „covidových“ peněz, můžeme se těšit na oslavné tirády v novoročním projevu premiéra. Bude-li dluh nižší než plánovaný, stane se tak protože vláda je skvělá a po nějakých virtuálních investicích podplacení voliči ani nevzdechnou. Oni své dostali, a ještě dostanou, a bude jim do omrzení vysvětlováno, že vše zařídil Babiš. Kdyby se snad schodek rozpočtu vymkl kontrole, bude to přeci proto, že v této pandemické situaci je celé lidstvo poprvé; a navíc, pan Kalousek před 12 lety škrtal.
V obchodním prostředí by se jednalo o trestný čin podvodu a korupce, v politice je to jen dobře placená práce pro spin doktory. Lež, která se stává synonymem pro svobodu slova, může být klidně beznohá, protože nemusí nikam utíkat. Socialistický sentiment jistoty a klidu na práci pak dokončí devastaci morální.
Hurá ke svobodným volbám!
Obávám se však, že právě u voleb pravidlo o tom, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého, neplatí. Za svoji svobodnou volbu totiž nikdo nenese zodpovědnost, když přece „ukázaná platí“. A jedna paní povídala, že všechno platí Babiš, protože už má sám tolik, že víc nepotřebuje.
Ale, abych nekončil příliš skepticky, jsem si jist, že průběh voleb a sčítání hlasů bude naprosto fér. Na rozdíl od nepřetržité předvolební kampaně toho, jehož majetek prý není jeho. Pro občanskou společnost existuje jediná šance, chce-li zůstat svobodná. Hru „ukázaná platí“ je třeba otočit proti krupiérovi a jeho cinknutým kartám, a z protihráčů udělat spoluhráče. Že to lze jen velmi těžko? Pak je vše, jak má být. U svobody totiž platí „Lehce nabyl, lehce pozbyl“ téměř absolutně.
